Magazín

Informace na nevzhledné cedulce zafungovala skvěle – Farmářský trh Slušovice, 31. 3. 2012 - a tak jsme se poslední březnovou sobotu ocitli na farmářském trhu v malebné obci nedaleko Zlína. Městečko proslavil v osmdesátých letech minulého století nebývalý ekonomický blahobyt, který dalším generacím zanechal sice nezničitelnou čtyřproudou silnici, ale také značně zdevastovaný dostihový areál. Tajně jsem doufala, že slušovický farmářský trh bude návratem do minulosti. Kdo kdysi zažil slávu Slušovic, od farmářského trhu mohl přirozeně očekávat mnohem víc. Ale… nenechte se zmást, přestože se trhovci vměstnali na nevelké náměstí poblíž kostela, trh potvrdil svou velikost v mnoha jiných ohledech. 

Cena za dřinu

Osobně jsem se do té doby farmářského trhu nezúčastnila, pouze jsem přečetla pár oslavných článků, které návrat čerstvých a domácích produktů na obecní náměstí jednoznačně velebí. Zákazníky dokonce neodradí ani vyšší cena, která však nekrmí marketéry a hladové distribuční řetězce, pouze je odrazem nekonečné dřiny drobných pěstitelů a chovatelů. Přiznám se, jsem skeptik. Více než dvacetiletá reklamní masáž a mediální chaos ze mě udělaly totálního nedůvěřivce a měla jsem co dělat, abych uvěřila, že ono domácí vejce je opravdu domácí a kozí sýr vyrobily šikovné moravské ruce na soukromé farmě! Světe, div se! Farmářský trh sice nedosahoval velikosti dávné slávy Slušovic, ale zato bezezbytku naplnil mou představu novodobého ráje kvality a poctivosti.

Zrádný deníček a teplá medovina

Počasí toho dne rozhodně venkovním aktivitám nepřálo, silný vítr a déšť se podepsaly na ne zrovna početné návštěvnosti. Zmrzlí farmáři a často prodejci v jedné osobě zatnuli zuby a světu dokázali, že sychravé a vlezlé počasí je nikterak nerozhodí. Prostě zocelení Valaši. Na co však nebyli rozhodně zvyklí, byl můj zápisník a zvědavé pohledy. A občas i všetečné otázky, které se týkaly jejich produkce. „Vy jste z čoiky?,“ zeptal se mě natvrdo prodejce medoviny. (pozn. – čoika je hovorová zkratka České obchodní inspekce) Už jsem si zvykla, že v lidech vzbuzuji ostražitost, ale že mě rovnou někdo pasoval do role kontrolora, byl upřímně šok. „Ne, nejsem, jenom sbírám informace pro reportáž,“ dodala jsem skoro omluvně a má odvaha se pomalu vytrácela. Nedůvěra ani tak z prodejce neopadla a raději do mě vlomil panáka teplé medoviny. „Člověče, ta píše! Co to vlastně ta medovina je?,“ jazyk se mi po chvilce rozvázal, nervozita na obou stranách opadla a já se nakonec dozvěděla, že medovina je nejen zdravá, ale působí i jako silné afrodiziakum. Tak bych mohla dostat ještě jednu, pomyslela jsem si. „Ta naše medovina obsahuje zhruba dvanáct procent alkoholu. Možná to nevíte, ale medovina vzniká kvašením medu a vody, a patří mezi nejstarší alkoholické nápoje vůbec. Bohužel, i přes své nesporné zdravotní a povzbuzující účinky má stále málo příznivců. Kromě medoviny v pěti různých příchutích vám mohu nabídnout i další včelařské produkty jako propolisovou mast či tekutý propolis, známé přírodní antibiotikum.“ Jo, tak ten chlapík v tom má jasno. Poctivě jsem si všechny informace zapisovala a mezitím se u stánku sympaťáka Jiřího Spisara, provozovatele vsetínské čajovny vystřídalo několik zákazníků. „Tady máte ještě jednu na cestu, na účet podniku,“ mrkl na mě spiklenecky a já měla v tu chvíli pocit, že tady je svět ještě v pořádku. Kam se hrabe Globus… Tak medovina mě dostala – nejen do nálady, ale pořádně mě zahřála. Abych se mohla v klidu vrhnout na další porci informací, zastavili jsme se u stánku se smaženými bramborovými spirálkami. Kdo miluje v oleji poctivě vykoupané slané bramborové lupínky, přišel si na své. Malá porce vyšla sice na nějakých pětatřicet korun a velká na padesát, ale ten zážitek a chuť za to prostě stály.

Kozičky z Lukova

Další štací byl nenápadný stánek s kozími produkty, který obsluhovala drobná blondýnka. „Máme kozí farmu v Lukově, nedaleko Zlína. Kozičky chováme ve volném výběhu, od jara do podzimu na pastvě. Zákazníci si chodí pro kůzlečí maso, kozí mléko a sýry v mnoha různých příchutích. Právě teď máme třicet kůzlátek, a z nich hlavně kozlíci míří na velikonoční stůl,“ dodala mírně posmutněle majitelka farmy, Jiřina Julinová. Sama si nedovedu tu poskakující drobotinu plnou života představit na pekáči. „Ale to je život, na druhou stranu jsme rádi, když se k nám lidé vrací a naše produkty chválí,“ doplnila. Na lukovské farmě v současné době pobíhá zhruba sedm desítek koz, o které se majitelka stará spolu s dcerou a manželem. „Je to nikdy nekončící práce, od rána do večera,“ pokývala hlavou farmářka. Sama jsem kozím produktům propadla, ale jako zákazníka mě ve větší spotřebě limituje poměrně vysoká cena. Teď je ta ideální chvíle zjistit, proč je oproti kravským produktům cena kozí produkce tak neúměrně vysoká. „Postavte vedle sebe kozičku a krávu a rozdíl vidíte hned. Kráva dokáže nadojit deset až dvanáct litrů mléka denně, kdežto koza zvládne maximálně čtyři litry a taková prvnička nadojí za den sotva jeden litr mléčka. Navíc kozičky nedojí celý rok a sezonní výroba tak trvá pouhý půlrok - od dubna do října. Kvalita kozího mléka je navíc odvislá od kvality krmiva, což si jen málokdo uvědomí. To vše se promítne do vyšší ceny, ale na druhou stranu je kozí mléko kvalitnější a lépe stravitelné než kravské,“ vysvětlila skromná blondýnka. „Přijeďte se k nám podívat, ráda vás naší farmou provedu. Běžně k nám chodí maminky s dětmi, které roztomilá kůzlátka vidí často poprvé v životě,“ ukončila s úsměvem milé povídání majitelka kozí farmy. Neodolali jsme a několik sýrů s nezaměnitelnou vůní a chutí jsme si prostě museli koupit. 

Chlupatá prsa a obří koleno

Co všechno trh nabízel? Všechno – od sazeniček okrasných květin, předpěstované zeleniny, ovocných keříků, precizní řemeslné produkce, přes domácí vejce za přijatelnější cenu než v kamenných obchodech, zabijačkové dobroty, masné výrobky, smažené bramborové spirálky, teplou i studenou medovinu, kozí i ovčí sýry, zázračné masti, velikonoční drobnosti, ale i nafukovací balónky či nevkusná ňadra z ovčí vlny.

Kromě chlupatých ňader se nepovedli ani perníkoví Šmoulové či umístění stánku s mastmi na kožní plísně v těsné blízkosti voňavých frgálů (tak tohle se opravdu nepovedlo). Nechyběly čerstvé a uzené ryby až z dalekých jižních Čech, podivné plastové vychytávky do kuchyně (jejichž majitelé opustili trh ze záhadných důvodů dvě hodiny před oficiálním koncem), moravský česnek, koutek pro děti, krajíce chleba se škvarkovým sádlem a cibulí či poctivé (doslova nesežratelné) grilované koleno. Kdo chtěl zakoupit výrobky ze sociální terapeutické dílny, měl zde ojedinělou možnost. Podle organizátorů se jarního farmářského trhu ve Slušovicích zúčastnilo téměř šest desítek regionálních pěstitelů, zemědělců a řemeslníků, kteří i navzdory nevydařenému počasí dokázali zpříjemnit sobotní dopoledne více než dvěma tisícům návštěvníků. 

Jaký dojem na vás dělají farmářské trhy, jarmarky apod.? Důvěřujete trhovcům a nakupujete o sto šest, nebo jste lehce nedůvěřiví a od nákupu vás odradí vysoká cena?